Děj se točí okolo dvojčat Jacena a Jainy Solových a jejich přátel dathomirské válečnice Tenel Ka a Wookieeho Lowbaccy, kteří studují na Akademii Jedi Luka Skywalkera. Proti nim stojí Druhé impérium zosobněné Šerou akademií, výcvikovým centrem Temných Jediů pod vedením Brakisse a Sestry noci Tamith Kai. Příběh se postupně rozvíjí z několika drobných střetů až do finálního boje obou akademií.
Celý Vzestup Šeré akademie pokrývá v časové ose událostí Hvězdných válek celkem důležitou část týkající se výcviku nové generace rytířů Jedi, na kterou je hodně odkazováno například během Nového řádu Jedi. Ovšem nechápu, kdo to svěřil právě Andersonovi, který by podle mě měl psát maximálně krátké povídky naprosto nedůležité v širším obraze. Jeho vyobrazení galaxie a pozadí, na kterém se děj odehrává, mi připomíná špatně postavenou scénu v divadle a nelogicky fungující svět. Druhé impérium dělá nájezdy na konvoje a planety a zdá se, že to nikoho nevzrušuje. Dva režimy zápolící o vládu nad galaxií se utkávají v bitvách maximálně pěti lodí a všechny vedlejší postavy v podstatě jen sedí a nic nedělají.
Tím se dostávám k jádru a zároveň největší slabině celé podsérie. Je určena hlavně mladším čtenářům s jasným poselstvím, že ze všeho nejdůležitější je stát při sobě a že přátelství překoná všechny překážky. Druhým poselstvím je, že mladý člověk dokáže všechno, když bude mít píli a snahu. Jde to ovšem do takových extrémů, že děti vyřeší každý problém, který se objeví, zatímco dospělí jsou bezmocní. Nová republika nemá zdroje na důležitý vesmírný projekt, takže to udělá Jaina s Lowbaccou ve svém volném čase. Zkušená diplomatka Leia a protokolární droid Threepio neví, jak jednat s významnou velvyslankyní, takže musí přispěchat Tenel Ka a situaci zachránit.
Ostatní figurují jen jako komparz s průměrným IQ 50. Nejvíc je to vidět na stormtrooperech, kteří připomínají bezduché zombie, které se s věčným „Mooozkyyy…“ přiklátí, aby byly po desítkách likvidovány. Jako odlehčující postava se namísto Andersonova oblíbeného Threepia objevuje droid Em Teedee, který je ovšem doslova jen jeho kopií.
Anderson zjevně chtěl obsadit co nejvíc postav z filmů. Nejzdařileji se mu to asi povedlo s Landem Calrissianem a jeho těžebním podnikem na Yavinu. Na druhou stranu aby se do děje dostal admirál Ackbar, nejvyšší velitel novorepublikové flotily, velí nákladní lodi a později flotile, která připomíná systémovou patrolu.
Další důležitou kapitolou jsou souboje se světelnými meči. Přece jen to jsou Hvězdné války a něco takového nemůže u Jediů chybět. Nejpodstatnější jsou tři. Souboj Jacena a Jainy v holografických maskách Dartha Vadera jsem očekával nejvíc a proto mě asi i nejvíc zklamal. V několika málo odstavcích je popsán dost naivně působící střet, ze kterého se měl stát poměrně traumatizující zážitek obou dvojčat. Za nejlepší a současně asi za nejlepší věc v ději celé série považuju ze čtvrtého dílu cvičný souboj Jacena a Tenel Ka včetně událostí, které mu předcházely a které následovaly. Jako poslední je finální souboj Zekka a Jainy, který musel být kvůli ději nevyhnutelný, ale podle mě byl naprosto zbytečný a nesmyslný.
Celkově si myslím, že jediný důvod, proč se se sérií obtěžovat, je, že popisuje celkem zásadní věci univerza Hvězdných válek, nebo jako oddechová četba ve chvílích, kdy člověk odmítá myslet.